|
Kapitola 11
Stromová abeceda (2)
Samohlásky abecedy Beth-Luis-Nion tvoří doplňující kalendářní sekvenci, a stejně jako samohlásky abecedy Boibel-Loth představují čtvrtletní dny roku. Názvy samohlásek jsou stromy obzvláště posvátné pro Bílou Bohyni, která je vládkyní roku a které je zasvěceno číslo pět. Gwion ve své básni Kadeir Taliesin ("Křeslo Taliesinovo", t.j. trůn Hlavního básníka Walesu, který Gwion požadoval poté, co zmátl Heinina a ostatní bardy) popisuje Kotlík inspirace, Cerridwenin kotel:
Sladký kotlík Pěti stromů (poznámka).
Na Krétě, v Řecku a ve východním Středozemí obecně byly posvátné stromy zobrazovány jako pilíře. Pět sloupů s vertikálními a spirálními žlábky a adorantem na Mykénském válcovém pečetítku (poznámka) by mohlo představovat těchto pět stromů.
 |
Poznámka:
Je pravděpodobné, že Gwionovi byla také známá hodnota, přikládaná číslu pět Pythagorejci a jejich následovníky. Pythagorejci přísahali při "svatém tetraktysu", znamení sestávajícím z deseti bodů uspořádaných do pyramidy:
Horní bod představuje základní polohu, dva body pod ním její prodloužení - přímku, tři body pod nimi povrch, a čtyři body naspodu trojrozměrný prostor. Pyramida jako nejstarobylejší symbol Trojité bohyně byla filosoficky interpretována jako Počátek, Vrchol a Konec. Středový bod tohoto obrazce tvoří s každými čtyřmi body po stranách pětici. Pětka ("les" tj. pětice stromů) tedy představovala barvu a proměnlivost, které trojrozměrnému prostoru dala příroda a které vnímáme pěti smysly. Mělo se za to, že svět je tvořen pěti prvky (živly): zemí, vzduchem, ohněm, vodou a "kvintesencí" - duší; živly zase odpovídaly ročním dobám. Také čísla od 6 do 10 měla své symbolické hodnoty, a 10 bylo číslem dokonalosti. Tetraktys mohl být interpretován mnoha dalšími způsoby: například jako tři body trojúhelníku, obklopující šestiúhelník (šest jako číslo života) s prostředním bodem, zvyšujícím vnitřní počet bodů na sedm ("Athéna", číslo inteligence, zdraví a světla).
Poznámka:
Soudě podle výzdoby na skleněné míse ze Seleukovské doby, na které je průčelí Šalomounova chrámu tak, jak ho znovu postavil Zerubbabel podle původního fénického modelu, odpovídají pilíře se spirálními zářezy Šalomounovu pravému sloupu zasvěcenému růstu a přibývajícímu Slunci (zvanému Boaz), zatímco pilíře s vertikálními zářezy odpovídají levému sloupu Jachin, zasvěcenému rozpadu a ubývajícímu Slunci. Symbolika se však popletla, když Židé ustanovili Nový rok tak, že odpovídal době podzimní slavnosti vinobraní, protože sloupy pak byly označovány jako "Jachin a Boaz", nikoli "Boaz a Jachin". Zůstala však tradice, že "Boaz je pro Jachin tím, čím je Gerizim pro Ebal - čím je požehnání pro prokletí". Gerizim a Ebal jsou dva horské vrcholky, vypínající se nad hrobkou Efraimitů v Šechemu. Při pohledu od Šechemu na východ byla hora Gerizim napravo a Ebal nalevo. Šechem byl domovem kultu terebintu. V Deuteronomiu XI, 29 je proroctví připisované Mojžíšovi: "Vložíš požehnání na Gerizim a kletbu na Ebal... naproti bráně do Šechemu, kde žijí Kanaánci ve strmém obydlí vedle posvátného terebintu Móre." Je to tak, jak se dá očekávat. Terebint s tvrdým dřevem, kanaánský ekvivalent dubu, byl přirozeně umístěn uprostřed mezi horou Ebal na nešťastné levé straně a horou Gerizim napravo.
|
