Třetím stromem je vřes, zasvěcený římské a sicilské bohyni lásky Venuši Erycině a egyptské a fénické bohyni Isidě, jejíž bratr Osiris vrostl do vřesového stromu v Byblu, kam ho šla hledat. Legenda o Isis, kterou uvádí Plutarchos, je pozdní a umělá, ale ukazuje na oběti dětí na počest Osirida.

Winslow, "starožitník" z osmnáctého století, vzal Deana Swifta sbírat místní legendy o irské Trojité bohyni do Lough Crew. Bylo mezi nimi vyprávění o smrti Garbh Ogh, starodávné bezvěké obryni, jejíž vůz tahali losi, která pila jelení mléko a jedla orlí maso, a lovila horské jeleny se smečkou sedmdesáti psů s ptačími jmény. Sbírala kameny, ze kterých si navršila trojitou mohylu a tam "v době vřesových květů usedla na svém stolci v lůně kopců" a zemřela. (Pozn. překl.: poněkud to připomíná pověst o hradišti Velký Kosatín, které prý postavily tři panny, nosící na vrchol hory kamení v zástěrách - viz K. Sklenář a kol.: Archeologické památky.)

Vřes je stromem letního slunovratu, rudým a vášnivým, a je spjat s horami a včelami. Bohyně sama je včelí královnou, okolo které se za letního slunovratu rojí trubci, a jako Kybele je tak často zobrazována. Extatická kastrace, kterou na sobě prováděli její kněží, je jistým typem vykleštění trubce včelí královnou během svatebního aktu. Ale bílý vřes, jako ochrana proti zločinům z vášně, nosí štěstí. Sicilská hora Eryx je známá díky Butovi včelaři, synu Severního větru, kterému tam nymfy bohyně Eryciny zřídily posvátný hrob. Gwionova zmínka v Cad Goddeu o "vřesu upokojujícím zbité topoly" platí "vřesovému pivu", oblíbenému velšskému ozdravujícímu nápoji.