Prvním stromem je stříbrná jedle, ženský strom, jehož jehličí silně připomíná tis. V Řecku byla zasvěcena Artemidě, Měsíční bohyni, patronce porodu. V severní Evropě je nejdůležitějším stromem zrození, známe ji i v kontextu Ježíšova narození. Podle Rogersova Společenského života ve Skotsku byla na Orknejích brzo po porodu matka s dítětem žehnána hořící jedlovou svící, s níž třikrát zatočili kolem postele. Je pozoruhodné, že ve staré irštině znamenalo slovo "ailm" také palmu, která se původně v Irsku nevyskytovala (i když na statku mého dědečka ve hrabství Kerry rostla dobře). Palma je stromem zrodu v Egyptě, Babylónu, Arábii a Fénicii - své jméno "phoenix" (krvavá) dala Fénicii, která dříve zahrnovala celé východní Středozemí, právě tak jako Fénixovi, který se z ní znova a znova rodí. Básnický vztah palmy se zrozením je dán tím, že moře je všezahrnující matkou - a palma prospívá blízko něj, v písčité půdě plné soli. Bez soli u kořenů mladá palma zakrsne. V babylonském příběhu o zahradě Eden je palma stromem života. Její hebrejské jméno je "tamar", a Tamar byla hebrejským ekvivalentem velké bohyně Ištar neboli Astharoth. Arabové uctívali palmu z Nejranu jako bohyni a každoročně ji oblékali do ženských šatů a šperků. Pod palmou se narodil i sám Apollo. V moderní irštině začalo pod vlivem latiny "ailm" znamenat jilm, protože v Itálii se jilm (ulmus, který se původně v Irsku nevyskytoval) používal jako podpora pro mladé rostlinky révy, a tak se stal almou mater boha vína. Toto sepjetí mezi révou a jilmem bylo posvěceno v ranně křesťanské knize zjevení, Hermově pastýři.

Stříbrná jedle, která má rovněž ráda písčitou půdu a mořský vánek, je však stejně starým stromem zrození jako palma. Byl to strom, pod kterým se narodil bůh z Byblu, prototyp předdynastického egyptského Osirida. Řecký výraz pro jedli je "elate", a Pausaniova zpráva o Arkádském Elatovi je zajímavá: byl "otcem Ischyda, milence Asklépiovy matky" a také otcem Kyllena, podle kterého se jmenuje hora Kyllene, "do té doby bezejmenná", rodiště Hermovo. Jiní mytografové změnili Kyllena na "nymfu Kyllené", ženu praotce Pelasgů Pelasga. Zdá se, že Elatos byl původně Elate, "vznešená", jméno Artemis přenesené na její posvátný strom. Na počest Artemidy se při Dionýsovských radovánkách mávalo jedlovou větví zakončenou šiškou, propletenou břečťanem; Kyllene (Cylle Ana, "zkroucená královna") byl další z jejích titulů.

Trójský kůň jako mírová oběť bohyni Athéně, původně stejné Bílé Bohyni, byl vyroben z jedlového dřeva. Byl to kůň, protože byl zasvěcen Měsíci.

V museu v Newcastle-on-Tyne je britsko-římský oltář, který věnoval "Matkám" (poznámka) jakýsi Julius Victor. Je na něm trojúhelník, stojící na základně, v němž je jedlová šiška. V mýtu o Attisovi, synu Nany (tedy fryžském Adonidovi) byla jedle Bohyně zrodu přenesena i na jejího syna. Toho prý bohyně Kybele, která ho milovala, změnila v jedli, když umíral na ránu zasazenou kancem poslaným od Dia - jinými slovy, ranou fryžského krále, kterého vykleštil, a který teď vykleštil jeho. Den stříbrné jedle připadá na první den roku, narozeniny Božského dítěte, na mimořádný den zimního slunovratu.



Poznámka:
V okolí Arles kult Bohyně jako trojice nebo pětice Matek přežil pod křesťanskou zástěrkou až do středověku. V trojici byla známa jako "Tři Marie z Provence", do pětice si přibrala ještě Martu a apokryfní služku Sáru. Zdá se, že se tu jedná o kristianisaci předkřesťanských reliéfů na náhrobcích hřbitova Alyscamps u Arles. Na jednom kameni byla zobrazena trojice či pětice, a pod ním byla na dalším kameni zpodobněna duše při vzkříšení. Scéna byla vysvětlována jako vzkříšení Lazarovo. Ještě v Dantově době byl hřbitov používán postaru: tělo bylo položeno do loďky spolu s penězi, nazývanými "drue de mourtilage". Loďka pak byla spuštěna po řece Rhóně do Alyscamps. Jméno Alyscamps se vysvětlovalo jako "Campi Elysiani" tj. Elysejská pole. Je však pravděpodobnější, že Alys bylo starobylým jménem Bohyně; homérské přídavné jméno "elysejský" mohlo dokonce být odvozeno z jejího jména.