Devátým stromem je líska v období sklizně oříšků. V keltských legendách je vždy ořech symbolem koncentrované moudrosti: něco sladkého, kompaktního a posilujícího, uzavřeného v malé tvrdé skořápce (anglické úsloví "This is the matter in a nut-shell" tj. záležitost ve skořápce ořechu znamená "toto je jádro věci, záležitost řečená v kostce"). Podle Dinnshenchas, důležitého staroirského topografického díla, je nedaleko Tipperary krásný pramen zvaný Connlova studně. Překrývá ho devět lískových stromů básnického umění, které současně rodí květy i plody (tj. krásu a moudrost). Tak, jak ořechy padají do studně, pojídají je lososi, kteří v ní plavou. Každý z nich má na sobě tolik jasných skvrn, kolik ořechů spolkl. Jak jsem se již zmínil u příběhu Fionna, jehož jméno si jako pseudonym zvolil básník Gwion, byly s pojídáním těchto ořechů spojeny veškeré znalosti umění a věd. Do sedmnáctého století byla v Anglii rozdvojená větvička lísky používána nejen k hledání zakopaných pokladů a skryté vody, tak jako nyní, ale také pro zjišťování vrahů a zlodějů. A v Knize sv. Albana (vydané roku 1496) je návod, jak se udělat neviditelným: stačí nést lískovou hůl dlouhou jeden a půl fathomu (1 fathom je 1.829 m, pozn. překl.), ve které je vetknuta zelená lísková ratolest.

Bardové používali písmeno C pro označení čísla devět - protože devět je číslo zasvěcené Múzám a líska plodí po devíti letech. Líska byla "Bile Ratha", což znamená "ctěný strom rathu", tedy tvrze či mohyly - té mohyly, kde žili poetičtí Aes Sidhe. Své jméno líska také dala bohu nazývanému Mac Coll nebo Mac Cool ("syn lísky"), který byl podle Keatingovy Historie Irska jedním z prvních třech irských panovníků. Měl dva bratry jmény Mac Ceacht ("syn pluhu") a Mac Greine ("syn Slunce"). Bratři slavili trojitý sňatek s trojitou Bohyní Irska, nazývanou Eire, Fodhla a Banbha. Na první pohled se zdá, že tato legenda zaznamenává překonání matriarchátu patriarchálními dobyvateli. Ale vzhledem k tomu, že Greine, Slunce, bylo bohyní a nikoli bohem, a protože zemědělství i moudrost ovládala Trojitá Bohyně, je nepochybné že dobyvatelé sami uctívali Bohyni a pouze přenesli svou synovskou oddanost na místní Trojitou Bohyni.

Ve Feniánské legendě o Staré kapající lísce se líska objevuje jako strom moudrosti, které může být zneužito ke zkáze. Odkapávalo z ní jedovaté mléko, neměla žádné listy a byla příbytkem supů a havranů, věštebných ptáků. Když byla po smrti boha Balora jeho hlava umístěna do její rozsochy, rozštípla se líska vedví, a když Fionn její dřevo použil na bitevní štít, škodlivé výpary zabily tisíce nepřátel. Fionnův lískový štít je symbolem satirické básně, která nese kletbu. V Gwionově Cad Goddeu je líska "soudcem", protože byla stromem druidských heroldů; staroirští heroldi nosili bílé lískové hole. Líska je stromem moudrosti a její měsíc trvá od 6.8. do 2.9.