Druhým "stromem" je hlodáš, který je se svými zlatými květy a trním obrazem mladého Slunce za jarní rovnodennosti - doby, kdy jsou na kopcích zapalovány hlodášové ohně. Výsledkem toho, že se v nich spálí staré trní, je růst nových křehkých větviček, které mají rády ovce, a také podpora růstu trávy - "Hlodáš se choval špatně, dokud nebyl zkrocen". Náboženská důležitost hlodáše, jenž je ve velšském folkloru "dobrý proti čarodějnicím", je podporována tím, že jeho květy navštěvují první včely roku, tak jako na břečťan létají ty poslední.