Třináctým stromem je bez, pobřežní keř spojovaný s čarodějnicemi, který své plody nese až do prosince. Existuje stará britská pověra, že dítě, položené do kolébky z bezového dřeva, bude chřadnout, nebo ho víly poštípají do modročerna. Tradičně se vyráběly kolébky ze dřeva břízy, protože ta je stromem počátku, zahánějícím zlé duchy. Irské čarodějnice při výrobě svých magických koní dávaly před jasanovými tyčemi přednost spíše bezovým. Ačkoli byly květy a kůra bezu vždy oslavovány pro své léčebné vlastnosti, lidé se dříve domnívali, že vůně bezu přináší nemoc a smrt. Bez je natolik nešťastným stromem, že v Langlandově díle Piers Plowman se Jidáš oběsí na bezovém keři. Spencer spojuje bez s pohřebním cypřišem, a T. Scot píše ve své Philomythii (1616):

       Prokletý bez a osudný tis
       A jeřáb, v jejichž stínu rostl blín.

Říká se také, že Kristův kříž byl vyroben z bezového dřeva, a pohřební pazourky ve tvaru bezového listu, nalézané v megalitických long-barrows (typ mohyl, pozn. překl.), ukazují na dlouhé sepjetí bezu se smrtí. V anglickém folkloru pálení bezového dřeva "přivolává do domu ďábla". Bílé květy bezu černého, nejkrásnější za letního slunovratu, vytváří z bezu další z aspektů Bílé Bohyně; to samé se dá říct o jeřábu. Bez je stromem osudového zániku - odtud pochází nešťastná třináctka - a jeho měsíc trvá od 26.11. do zimního slunovratu 22.12.

Ale co se dnem navíc? Ten spadá mimo astronomický rok a proto mu nevládne žádný strom. Předpokládám, že přirozené místo pro tento den je mezi měsíci R a B, po zimním slunovratu, kdy se dny opět začínají prodlužovat: je to Boží hod, narozeniny Božského dítěte. Hlásky R a B připomínají latinské "robur" (tj. dub a síla) a keltské "robin" (tj. pták červenka). V tento den totiž v britském folkloru vylétá Robin s červenou náprsenkou, duch nového roku, aby březovým prutem zabil svého předchůdce Střízlíka se zlatým chocholem, který se skrývá v břečťanovém porostu. Sir James Frazer ve Zlaté ratolesti ukázal, že lidový vánoční zvyk lovu střízlíka březovými pruty, stále přežívající v Irsku a na ostrově Man, byl kdysi praktikován v Římě a starém Řecku. Střízlíkovi se zlatým chocholem se říkalo "malý král" (podobně česky králíček, pozn. překl.). To, že v čase Vánoc střízlíci obývají břečťanové porosty, je ornitologický fakt. O robinovi se říká, že "zavraždil svého otce", a proto má červenou náprsenku. K tomuto tématu se jistě vztahuje úryvek z Gwionovy básně Angar Cyvyndawd: "Keing ydd ym Eidduw Bum i arweddawd", tj. "nosili mě kolem, ukrytého v břečťanovém houští". Irští účastníci lovu na střízlíka někdy místo břečťanového křoví používají cesmínové; cesmína je stromem tanisty, který za letního slunovratu zabil dubového krále. V ostatních ročních obdobích je střízlík chráněn a krást jeho vejce je pokládáno za velmi nešťastné. Jedním z devonshireských výrazů pro střízlíka je "the cuddy vran", tj. Branův vrabec. V Irsku byl zase spojen s Branovou vránou nebo havranem, prorockým ptákem. Soubor věšteb ze střízlíků a havranů zapsal R.I. Best v Erin VIII (1916). Jak jsem již ukázal, Bran byl Saturnem.

Snad nejstarší tradici týkající se střízlíků zaznamenává Pausanias ve svém Popisu Řecka: říká, že Triptolemus (Eleusinský protějšek Egyptského Osirida) byl argejským mysterijním knězem, nazývaným Trochilus, a uprchl z Argu do Attiky, když se jeho města zmocnil Agenor. Trochilus znamená "střízlík" a současně "ten z kola" - asi proto, že střízlík se loví tehdy, když se kolo roku zcela otočilo. (Pozdější verse z Triptolema udělala syna Pikova, tj. syna datla, dalšího prorockého ptáka. Tím ho ztotožnili s Panem neboli Faunem.) Jak se zdá, Pausaniův příběh vypráví o tom, jak syrští dobyvatelé vyhnali z Argu Kronovy (Branovy) kněží, jejichž posvátným ptákem byl střízlík.