Triskel Václav Tatíček: Přemyslovské lustrování

Úvod
Nemeton - místo setkání

Filosofie, mythologie
Llewova smrt
Keltské náboženství
O aktualismu v humanitních vědách
Staré pověsti české - nebo bójské?
Brighid, jasná bohyně Keltů
Samain - čas zániku a obnovy
Druidové v proměnách doby

Historie
Kelti v Čechách

Astronomie
Mars, 27.8.2003
Potíže s kalendářem
Novopohanský druidský kalendář
Několik poznámek k článku
"Novopohanský druidský kalendář"
Obloha v roce 2000
Obloha v roce 1999

Rostliny, stromy, ogham
Robert Graves: Bílá bohyně
Stromy keltského oghamu

Recenze
John Gribbin: Pátrání po Schroedingerově kočce
Václav Tatíček: Přemyslovské lustrování

Fotografie

Odkazy


Zpět na hlavní stránku
Apropos, Praha 1998. Brož., 232 str., čb fotografie, 235 Kč.

     Knížka ve zlatavých deskách, která se loni objevila v některých knihkupectvích, jistě zaujala mnoho lidí se zájmem o dávné dějiny Čech nejen svou nevtíravě elegantní grafickou úpravou, ale i tvrzením na zadní straně vazby, že se jedná o „úvodní seznámení veřejnosti s objevem patrně nejstaršího pramene českých a moravských dějin, který objasní mnohé záhady, doplní mnohé neúplnosti a napraví i časté omyly". Žel, není tomu tak. Zmíněným pramenem mají být malby ve znojemské rotundě a těžko lze pochybovat o tom, že představují unikátní a důležitý zdroj poznání (přestože se k nim nejen uplynulá staletí chovala dosti macešsky). Autor tyto malby nově a zajímavě interpretuje se značnou literární erudicí, záhady však nejen neobjasňuje, ale neúplnosti a omyly spíše přidává. Mnohá tvrzení, která autor podává jako hotovou věc, jsou sice zajímavá - avšak přinejmenším sporná. To, co pokládá za „jasné" a „dokázané", je často přinejmenším diskutabilní. Úvahy o tom, že prvním heraldickým zvířetem Čech byl nosorožec nebo že „potomci Praotce Čecha byli tedy evidentně semity, což malíř zcela jednoznačně dal kresbou najevo" mají v sobě značný prvek absurdnosti, a dalekosáhlé vývody z počtu pruhů na štítech nebo ze zakroucení výhonů na stromech kolem Přemyslovské scény jsou zavedeny vskutku poněkud daleko. Velmi zajímavá je kapitola o astronomické orientaci rotundy a jejích oken, jsou v ní však určité rozpory - jedním dechem se tu tvrdí, že díky orientaci oken vznikl chronometr ukazující hodiny úsvitu atd., a hned na další straně sám autor konstatuje, že Slunce vychází přesně na východě jen při jarní a podzimní (ne zimní!!!) rovnodennosti - pak je tedy zmíněný chronometr takto možné použít pouze dvakrát do roka, protože změny azimutů vycházejícího Slunce během roku jsou značné.

     Nechci vás tímto od četby Tatíčkovy knihy vůbec odradit. Naopak, Přemyslovské lustrování vás donutí polemisovat v duchu s autorem a snad i ponořit se do dostupných literárních pramenů nebo si ověřit některá autorova tvrzení v rotundě samé, abyste si je porovnali s tím, co sami zjistíte. Je-li nás tato kniha schopna vyprovokovat k takovému duchovnímu dobrodružství, nezbývá než ji pokládat za vcelku přínosnou.

Petra Eleonora Neumanová