V novopohanském druidském roce jsou čtyři velké slavnosti (Samhain, Oimelc, Beltane a Lughnasadh) a čtyři slavnosti menší (zimní slunovrat, jarní rovnodennost, letní slunovrat a podzimní rovnodennost). Většinu z nich uznávají také stoupenci jiných novopohanských hnutí (Wicca a jiní), kteří se ohlížejí na tradice keltských, germánských a dalších indoevropských kultur. Data vedlejších slavností se snadno zjistí z astronomické ročenky, ale metody výpočtu termínů hlavních slavností se liší skupina od skupiny, jednotlivec od jednotlivce.

Nejobvyklejší metodou stanovení dat Samhainu, Oimelcu, Beltanu a Lughnasadhu je použití běžného evropského kalendáře: svátky odpovídají dnům 1. listopadu, 1. února, 1. května a 1. srpna a začínají večerem před těmito dny. Jiným způsobem je oslava svátků o nejbližším víkendu - mohlo by se to i více blížit metodě, kterou používali staří pohané, tedy oslavě svátku tehdy, kdy se to v určitém období nejvíce hodilo. Další zase volí šestý den po nejbližším novu nebo úplňku, nebo dny ve kterých Slunce vstupuje na 15. stupeň znamení Štíra ("bod orla"), Vodnáře ("bod anděla"), Býka ("bod býka") a Lva ("bod lva"). A ještě další počítají termín oslav jako dny, kdy je deklinace Slunce právě 16 stupňů a 18 minut severně nebo jižně od nebeského rovníku. Tak se rovněž dostanou na půl cesty mezi slunovraty a rovnodennostmi, a výsledky se obvykle od minulé metody liší jen o několik hodin.

Samhain (čti sauen, v českém prostředí i samajn) je v moderní irštině znám jako Lá Samhna, ve velštině jako Nos Galen-gaeof (tj. noc zimních kalend), v manxštině Laa Houney, Sauin nebo Souney. Je to slavnost, ze které vznikl den (či večer) Všech svatých, All Hallows' Evening. Tento název byl zkomolen na Hallow-e'en, nebo (podle současné běžné transkripce) Halloween. Je to mimo jiné začátek "zimní poloviny" keltského roku (období Geimredh a Earrach) a je znám jako "den mezi roky". Den před Samhainem je posledním dnem starého roku a den po Samhainu je prvním dnem roku nového. Samhainová noc je díky své posici "mezi roky" pokládána za velmi magickou. Mrtví chodí mezi živými, a proroctví a věštby odhrnují závoj mezi minulostí, současností a budoucností.

Samhain v podstatě znamená "konec léta". V tento den se prý stalo mnoho důležitých mythologických událostí: synové Nemedovi obsadili strašlivou Skleněnou věž postavenou zlými Fomory; Tuatha De Danann později v tento den jednou pro vždy porazili Fomory; Pwyll opět získal svou ženu Rhiannon od Gwawla... Mnoho takových událostí mělo něco společného s dočasným vítězstvím sil temnoty nad silami světla - oznamovaly začátek chladné a tmavé poloviny roku.

K zimnímu slunovratu dochází obvykle 21. prosince (nebo některý den kolem tohoto data). V angličtině je tento den známý též jako Yule nebo Midwinter (střed zimy) a je zasvěcený Slunci, bouři a božstvům ohně. Venku byly páleny velké ohně a v domácnostech hořela "vánoční polena" (Yule log), aby se znovu zapálilo zmírající Slunce a vrátilo se v celé své jasnosti na severní oblohu. Uhlíky a popel z ohňů se používaly jako talisman proti blesku a ohni. V mnoha částech staré pohanské Evropy bylo zvykem zdobit na počest bohů živé stálezelené stromy (znesvěcením této původní zvyklosti je poražení stromku a jeho ozdobení a umístění v domu). Den zimního slunovratu se spolu s letním slunovratem pokládá za nejvhodnější dobu k řezání jmelí. Někteří pohané oslavovali toto nebo blízké datum jako Mithrovy narozeniny nebo Saturnálie. Křesťané pak svátek převzali jako den Kristova zrození.

Oimelc (čti ímelk) je v moderní irštině znám jako Imbolc (vyslovuje se stejně) a jako Lá na Féile Bríde (svátek svaté Bridget čili Brigity). V manxštině se tomuto dni říká Laa'n Arragh (jarní den) a v angličtině Bridget's Day (Brigitin den) nebo Candlemas (hromnice). Brighid, Bride, Bridget nebo Brigita je další pohanskou bohyní, kterou křesťané změnili ve svatou, aby bylo možné přijmout její uctívání. Jednalo se o božstvo se třemi aspekty, původně bohyni Slunce a ohně, která vládla básnictví a věštění, léčení a kovářství. Její věrní jí na počest udržovali věčný oheň. Všimněte si, že její tři aspekty se navzájem neliší věkem, nejedná se tedy o trojici Panna - Žena - Stařena, o které píše Robert Graves.

Podle analogie s gaelskými jmény jiných slavností můžeme předpokládat, že tento svátek se původně nazýval La'áOimelc a byl spjat s laktací ovcí. Za časů dávných pohanů (a vlastně do nedávné doby) byla ovce velmi důležitým zvířetem, dávajícím potravu i oblečení. Narození jehňat (vedle kůzlat a telat) bylo příležitostí k veselí, bylo událostí vnášející znamení života do "mrtvého" světa severské zimy.

Jméno Candlemas (v doslovném překladu Hromnice) označuje římskokatolický svátek 2. února, svátek Očištění požehnané panny Marie. Je to další příklad přijetí staré pohanské slavnosti. V tento den na mši kněz žehná svíce, které se pak druhý den používají při rituálu ohně k požehnání hrdla, na počest svatého Blaise. Neexistuje žádná oficiální spojitost se "svatou" Bridget a jejím kultem ohně, ani s faktem, že tento den byl jedním ze čtyř velkých svátků ohně ve starodávných pohanských kulturách západní i severní Evropy. Také se samozřejmě nikdo nezmiňuje o slovanském bohu jménem Vlaise (Veles), který byl patronem dobytka, bohatství a války, a který byl uctíván ohněm... Slavností Oimelc začíná jarní období Earrach.

Den 2. února je rovněž znám jako Groundhog's Day (den svišťů). Američtí svišti byli totiž místním protějškem irského zajíce, zasvěceného bohyni Bride. Podle keltské tradice znamená dobré počasí na Oimelc další pokračování zimy, zatímco špatné počasí znamená, že zima končí - odtud důležitost přítomnosti nebo nepřítomnosti stínu posvátného zvířete.

Zajímavý je také desetidenní rituál "novena", který mnoho římských katolíků dodržuje mezi 2. a 11. únorem. Oslavy vrcholí svátkem Naší paní z Fatimy. Jde tedy o další bohyni ohně, Slunce a léčení, která se měla zjevit v Lurdech, nedaleko starého keltského léčivého pramene. Bylo to kdysi islámské teritorium, a místo neslo jméno Mohammedovy dcery, Fátimy - tedy postavy v islámu nejbližší ke kultu bohyně. Ale tohle všechno jsou samozřejmě jen náhodné shody.

Jarní rovnodennost je dobře známa jako slavnost Eostara (Ostara, germánská bohyně plodnosti) nebo Easter (velikonoce). Je to oslava návratu života na Zemi. Tomuto svátku jsou zasvěceny králíci, vajíčka a děti. Pohané nyní barví vyfouknutá vajíčka, protahují je ceremoniálním ohněm a pak je doma věší nad své postele a ve stájích. Jsou to talismany plodnosti. Důkladné zkoumání dekorů na velikonočních vajíčkách, které malují lidoví umělci Evropy (zvláště východní Evropy a Ruska), Mexika a Jižní Ameriky, odhaluje fascinující zdroj téměř zapomenutých starých pohanských symbolů.

Jarní rovnodennost bývá 21. března (nebo některý den kolem toho). Některé kultury jižní Evropy uznávaly jarní rovnodennost za počátek nového roku.

Beltane (čti belten, česky též beltajn) je v moderní irštině znám jako Lá Bealtaine, ve velštině jako Galan-Mai (květnové kalendy), ve skotské gaelštině jako Bealtiunn, a v manxštině jako Shenn da Boaddyn, Laa Boaldyn, nebo Laa'n Tourey (letní den). V angličtině je to May Day (první máj). Existují i další jména - Roodmas, Walpurgistag (den sv. Valpurgy, Valpuržin den), den sv. Petra, Red Square Day... Je to začátek "letní poloviny" keltského roku (období Samradh a Foghamhar) a je to svátek nezkalené radosti.

Mnoho důležitých událostí v keltských mýtech je spojeno s tímto dnem, který vyvažuje Samhain na druhé straně kola roku: v Irsku přistál Partholan a jeho lidé (první osadníci a spolutvůrci Irska); ve stejný den o třista let později se vrátili do Jiného světa. Tuatha de Danann rovněž do Irska vstoupili na Beltane. Pryderi, syn vládce a vládkyně velšského Jiného světa Pwylla a Rhiannon, se ztratil v předvečer Beltainu; později ho ve stejný den nalezl Teirnyon Twryf Vliant a vrátil ho rodičům. Každý první máj "až do soudného dne" bojují Gwyn ap Nudd a Gwyrthur ap Greidawl o ruku Lluddovy krásné dcery Creudylad. Většina z těchto událostí má opět spojitost se silami světla a bezpečí, které vítězí nad silami temnoty a nebezpečí. Proč myslíte, že si marxisté za svůj mezinárodní svatý den (tj. svátek) zvolili První máj?

Letní slunovrat se odehrává 21. června nebo některý den kolem toho. Je také znám jako den svatého Jana, v angličtině též Midsummer (střed léta), a sdílí některé mystické prvky s Beltainem a Lughnasadem. Je oslavou slávy léta a vrcholu síly slunečního božstva. V mnoha mýtech je to ovšem den největší bitvy v roce mezi Temným (tj. nebezpečným) slunečním bohem a Světlým (tj. blahodárným) slunečním bohem, kteří jsou obvykle bratři nebo blízcí příbuzní. Letní slunovrat je vrcholem, ze kterého může Slunce jedině sestupovat, neboť je to den, od něhož se doba světla začíná pomalu zkracovat.

Lughnasadh je v současné irštině znám jako Lá Lúnasa, ve velštině jako Gwyl Awst (srpnová oslava), v manxštině jako Lla Lluanys nebo Laa'n Ouyr (den sklizně), a jako Lammas, Apple Day a Harvest Home v angličtině. Je to v podstatě svátek sklizně, a signalisuje začátek období sklizně a zrání jablek (stejně tak jako dalších plodů). Je téměř povinností v tomto čase konzumovat alkoholické nápoje, jako například jablkovici nebo medovinu.

Tento svátek je dnem radosti i žalosti (irské wakes jsou starou tradicí), protože nyní je jasně patrné, že se dny zkracují. Vyprávějí se příběhy o bojích mezi Lughem a Balorem (představují světlého boha Slunce a ohně a jeho temný protějšek), a začíná podzimní čtvrletí Foghamhar.

Posledním svátkem roku je podzimní rovnodennost, někdy též nazývaná Mabon nebo Michaelmas, 21. září nebo některý blízký den. Je to slavnost díkůvzdání a označuje v mnoha částech Evropy a severní Ameriky začátek lovecké sezóny vysoké zvěře. Je proto zasvěcena božstvům lovu a hojnosti, jako výraz díků za přijaté dary i za ty, v jejichž obdržení doufáme. Tam, kde je v tuto dobu stále ještě pěkné počasí, se pořádají oblíbené tradiční pikniky v lesích. V oblastech, kde je málo lovné zvěře, však může být lovecká magie svátku minimalisována.