 |
Kelti v Čechách | |
|
Relativně vysoký výskyt mutace G551D CFTR genu v České republice u pacientů s cystickou fibrosou objektivně prokazuje, že naše populace je mimo jiné i keltského původu. Doc. MUDr. Milan Macek, CSc., MUDr. Milan Macek ml., MUDr. Alice Krebsová a Doc. MUDr. V. Vávrová, DrSc.
Centrum pro diagnostiku a léčbu cystické fibrosy, Oddělení lékařské genetiky II. a 2. dětská klinika FN Motol, V Úvalu 84, Praha 5, CZ 150 06. Cystická fibrosa (CF) je nejčastější dědičná choroba v naší populaci s přibližným výskytem 1 na 3,000 novorozených dětí. Toto onemocnění je způsobeno mutacemi v CFTR (cystic fibrosis transmembrane conductance regulator) genu (Kerem et al. 1990). Z celkového počtu 29 dosud u nás nalezených mutací (zahrnujících celkem 86% všech CF chromosomů) pouze mutace V České republice je druhou nejčastější mutací CFTR genu je mutace G551D (Cutting et al. 1990, Kerem et al. 1990). Mutace G551D se vyskytuje ve srovnatelně vysoké frekvenci ve Velké Britanii, Irsku, francouzské Bretani a Rakousku (CFGAC 1994) a všech ostatních dosud studovaných evropských zemích je její frekvence zanedbatelná. Častý výskyt mutace G551D na CF chromosomech u postižených České republiky, Velké Britanie, Irska, Bretaně a Rakouska je základem naší hypotézy, že tato mutace má původ v keltské populaci, a že se šířila s keltskými migracemi (Macek Jr. et al. 1991, Hamosh et al. 1992). Ve všech těchto oblastech je jasně dokumentován vliv původního keltského obyvatelstva od období rané keltské etnogenese (2000-1000 př.n.l.), vytváření keltských národů (600 př.n. l) až po rozvoj a rozšiřování tzv. transalpinské středo- a západoevropské civilizace na konci posledního tisíciletí B.C. (Dottin 1977, Filip 1977, Powell 1985, Raftery 1978). Keltové jsou indoevropský národ zemědělců z oblasti současné Anatolie, kteří se šířili na západ do Evropy okolo údolí řek Vardaru, Dunaje a Rýna (Filip 1977, Powell 1986). Tito neolitičtí přistěhovalci záhy asimilovali s řídkým osídlením původních evropských paleolitických lovců/sběračů a rybářů, kteří se nepřestěhovali do vhodnějších oblastí s postupným oteplováním na evropském kontinentě (Barraclough 1978). Keltové postupně osídlili střední a západní Evropu, Britské ostrovy, Iberský poloostrov, především silnými migracemi okolo Labe, Rýna, Sieny a Rhôny okolo let 4000-3000 př.n.l. Vzájemné vztahy těchto dvou populací jsou dobře dokumentovány od 4. tisíciletí př.n.l. (Barraclough 1978, Filip 1977, Powell 1985). Vlastní keltská etnogenesa (2000 - 1000 př.n.l.) je úzce spojena se Střední Evropou, tedy s oblastmi Čech, Moravy, jihovýchodního Německa a severními částmi Rakouska. Keltské kmeny Čech a Moravy tak významně přispěly k utváření tzv. keltského národa v období Hallstattských (Rakousko) a La Tene (Švýcarsko) kultur v časovém rozpětí prvního millenia B.C. Silný kmen Boiů se usadil v Čechách (Bohemia - Boiohemia) okolo roku 600 př.n.l (Raftery 1978). Tento kmen poté proniknul do severní Italie a do území okolo řeky Rýn. Od 6. století př.n.l se Keltové dále rozšířili ze Střední Evropy na Balkán, do střední Italie, Francie, na Iberský poloostrov, na Britské ostrovy a do Irska. Od 2. století př.n.l proběhla další keltská imigrace na Britské ostrovy z Francie, severní Italie a dalších částí západní Evropy. Tyto migrace byly způsobeny rozpínáním Říše Římské a mohutnými invasemi Nordicko-Germánských kmenů do Evropy z oblasti Jutska (současného Dánska). Relativně rozsáhlé vynucené migrace keltských kmenů trvaly až do konce 6. století n.l. Germáni s sebou přinesli další častou alelu CF, tzv. nordickou mutaci V Čechách, na Moravě a v severním Rakousku nebyli Keltové vytlačeni Germánskými a později Slovanskými kmeny. Naopak si díky vysokému stupni rozvoje zachovali etnickou identitu až do 2 až 4. století n.l. V Bretani se také keltské osídlení zachovalo až do 6. stoleti n.l. a na Britských ostrovech Keltové odolávali silnému tlaku Římského Imperia a nájezdům germánských kmenů do jihovýchodních oblastí Britských ostrovů. Část keltských kmenů z jihovýchodní části Britských ostrovů se v důsledku těchto nájezdů přestěhovala zpět do Bretaně (Dottin 1977, Powell 1985; viz. přiložené schema). Na základě těchto historicky doložených dat tak naše hypotéza dobře vysvětluje relativně vysokou frekvenci mutace G551D ve České republice, Spojeném Království, Irsku a v Bretani. Nízký výskyt mutace G551D v Belgii, Francii, Německu, Holandsku, Švýcarsku může být vysvětlený expansí germánských kmenů, které vytlačily Kelty z těchto území. Na Iberském poloostrově byli Keltové záhy asimilováni původním obyvatelstvem a jejich populačně genetický vliv byl minimální (Bertranpetit et 1991). Silná romanizace zničila keltská osídlení v středozemní části Iberského poloostrova, v severní Itálii a Francii (Powell 1985, Raftery 1978). Tato fakta vysvětlují nízkou frekvenci této mutace ve Španělsku, Portugalsku, Itálii a Francii. Nižší frekvence této mutace v Dánsku je vysvětlena úzkými obchodními styky s Germánů a Keltů (Powell 1985), zatímco její nepřítomnost ve Švédsku je dána geografickou vzdáleností a minimálním vlivem keltských populací (CFGAC 1994). Nízká frekvence této mutace na Slovensku (0.5%; CFGAC 1994) je dána časným vytlačením původních keltských populací germánskými kmeny a později i slovanskými a ugrofinskými migracemi. K dokreslení celoevropského obrazu šíření této mutace dosud však nemáme spolehlivá populačně genetická data o distribuce mutací CFTR genu z Maďarska, ze všech Balkánských zemí, Ruska a Ukrajiny. V současné době také analyzujeme mutaci 2143delT a její potenciální slovanský původ. Celoevropská genetická studie, která studovala frekvenci rekombinací vázaných mikrosatelitových haplotypů u mutace G551D určila objektivní stáří této mutace na přibližně 3,250 let a ukázala že mutace G551D má pouze jediný, společný, původ v těchto populacích (Cashman et al. 1995). To potvrzuje náš předpoklad, že tato mutace vznikla v období rané keltské etnogenese v rámci tzv. proto-keltské populace (Barraclough 1978). Je také zřejmé, že se u mutace G551D nejedná o vliv tzv. náhodného genetického driftu, který je nepravděpodobný v takovém rozsahu a u všech studovaných evropských populací současně. Předložená populačně-genetická hypotéza je z vědeckého hlediska nejpravděpodobnější. Naše data a jejich srovnání s ostatními evropskými populacemi objektivně prokazují, že naše populace je mimo jiné i keltského původu.  Literatura:
|
F508 (69%), G551D (3.6%), N1303K (2.7%), G542X (2.1%), 1898+1 G-A (2.0%), 2143delT (1.0%) and R347P (0.7%) se vyskytují na více než 0.5% všech postižených chromosomů (Macek Jr et al. 1991, Macek Jr et al. 1997).
