 |
Mars, 27.8.2003 | ||||||
|
Mars bude 27.8.2003 Zemi nejblíže od doby ledové Datum: 26.8.2003 Autor: (čtk) Zdroj: Hospodářské noviny Kdo v těchto dnech po soumraku pohlédne na jihovýchodní oblohu, najde nízko nad obzorem v souhvězdí Vodnáře nezvykle velkou, jasně zářící žlutooranžovou hvězdu. Je to planeta Mars, která se na své oběžné dráze zítra v 11 hodin a 51 minut středoevropského letního času přiblíží k Zemi na téměř 55,76 miliónu kilometrů. Experti tvrdí, že se jedná o událost, která tu nebyla zhruba šedesát tisíc let. Tedy od doby ledové. Před hvězdárnami se po celém světě houfují stále větší davy lidí, aby využily neobyčejné příležitosti a podívali se na planetu "zblízka". v řadě zemí, hlavně v USA a v Japonsku také prudce vzrostl zájem o nákup teleskopů a o glóbusy představující rudou planetu. Naposledy si podobné příležitosti mohli užít Neandrtálci a další nastane až 28. srpna 2287. Znalci pozorování vesmíru tvrdí, že vůbec nejlepší místo, odkud lze nyní krásu ohnivé planety obdivovat, je v pouštních oblastech. Nejlépe na to jsou vybaveni několika hvězdárnami v amerických státech Nevada a Arizona, kam také již několik prvních cestovních kanceláří uspořádalo zájezdy. v Arizoně stojí Lowellova observatoř, která se proslavila tím, že z jejích teleskopů byla objevena planeta Pluto. Kdo však nechce cestovat tak daleko, může navštívit kteroukoli hvězdárnu ve své zemi, nebo si pořídit teleskop. Tržby prodejců těchto astronomických přístrojů stouply například v Japonsku na téměř dvojnásobek. Zájemci jsou hlavně muži, a to všech věkových kategorií, tedy jak čtyřicátníci, tak studenti. Stoupl také prodej glóbusů Marsu všech velikostí, o které zpravidla jeví zájem jen školy. Podle astronomů je planeta tak blízko, že i obyčejným dalekohledem je možné spatřit spodní bílou polární čepičku, rudé planiny, tmavé prohlubně či písečné bouře. v pohotovosti je samozřejmě i vědecká veřejnost, která se těší také na obzvlášť detailní snímky, jenž pořídí pomalu dosluhující Hubbleův teleskop z oběžné dráhy. Američtí astronomové již začali vysílat na Mars rádiové signály, jejichž odrazy poskytnou upřesňující informace o povrchu planety. v současnosti na oběžné dráze kolem Marsu krouží americké sondy Mars Global Surveyor a Mars Odyssey. Koncem prosince nebo počátkem ledna má ke čtvrté planetě naší sluneční soustavy dorazit rovněž evropská sonda Mars Express vypuštěná raketou Sojuz, první z nové generace relativně levných a flexibilních sond, s britským přistávacím modulem Beagle 2. Pokud bude jeho přistání na Marsu úspěšné, bude kromě hledání vody a jakýchkoli stop života provádět také důkladný geochemický rozbor. USA vysílají dva pojízdné roboty Spirit a Opportunity. k Marsu míří i japonská sonda Nozomi. Na Mars poprvé a naposledy dosedla americká sonda Pathfinder 4. července 1997. Ta přinesla potvrzení o tom, že na planetě byla voda a podnítila velké naděje, že na ní mohl být i život. Před několika dny ale nové snímky povrchu Marsu ukázaly, že planeta byla nejspíš vždy příliš ledová a pustá. Ani tyto zprávy ale neodrazují nadšené obdivovatele Marsu od úvah, jak jej osídlit. Jejich nejvýznamnější organizace - Společnost Marsu (Mars society) - uspořádala předminulý víkend v americkém Oregonu v pořadí již šestou mezinárodní konferenci o možnostech využití planety. Více podrobností se lze dočíst na internetové stránce www.marssociety.org.
Mars, bůh války a ohně z doby ledové? Už alespoň měsíc na obloze s obdivem sleduji zářící Mars, který nyní svou svítivostí připomíná spíše Jupiter. Byl by to ale Jupiter neobvyklé oranžové barvy, takový, jak jej občas můžeme vídat blízko nad horizontem v prašné atmosféře. Mars má tuhle zajímavou barvu i pozdě v noci nebo spíše nad ránem, když vrcholí na jihu. Chce to ale nepřesvícenou oblohu mimo velká města, kde jsou navíc hlavním osvětlením barevně podobné sodíkové výbojky. Častokrát mě při pozorování noční oblohy napadalo, jak přiléhavé názvy mají některá souhvězdí, jak vypovídají o historii lidstva. Například Bootes, vozka či oráč: často se uvádí, že má tvar arabské dvojky, ale ve skutečnosti má jednoznačný tvar pluhu, s jasným Arkturem uprostřed. V posledních dnech mě zase napadá, jak dobře teď odpovídá jméno Marsu bohu války a ohně, se kterým ho ztotožňovali zřejmě už staří Sumerové (Marduk). Do té nenápadné planety by to obvykle nikdo neřekl, ale nyní skutečně "září jako roztavená kapka kovu", jak napsal Ludvík Souček. Mám však nutkání dotáhnout tuhle úvahu trochu dál. Pokud je pravda, že Mars byl naposledy srovnatelně nápadným nebeským objektem před šedesáti tisíci lety, není možné, že jeho asociace s kovem, ohněm a válkou vznikla právě v této době? Byla to zřejmě doba velkých putování a změn. "Nová" jasná planeta (domnívám se, že právě tak by to tehdejší lidé chápali) se mohla na tehdejší obloze objevit v souvislosti s jinými významnými událostmi, které však už nyní nerozklíčujeme. Pokud by tato hypotéza byla správná, znamenalo by to další potvrzení dlouhé historické paměti lidstva, o které jsem již psala v článku o aktualismu v humanitních vědách. Tentokrát by to však byla paměť mimořádně dlouhá, implikující další vzrušující úvahy nad naší historií a její kontinuitou.
Proč je Mars tak blízko? Datum: 27.8.2003 Autor: Boris Valníček Zdroj: Právo V těchto dnech došlo v naší sluneční soustavě k zajímavé situaci: planeta Mars se přiblíží Zemi natolik, že bude snadno pozorovatelná amatérskými dalekohledy a budou například dobře vidět i její pověstné polární čepičky. Co se vlastně za touto výjmečnou situací skrývá? Nastane tzv. velká opozice Marsu. Planeta bude v opozici vůči Slunci, tj. mezi ní a Sluncem bude Země. K podobné situaci dochází vždy po dvou letech, což je dáno poměrem oběžných dob obou planet - Marsova je o málo větší než dvojnásobek oběžné doby Země (tzv. synodická oběžná doba, tj. čas potřebný k tomu, aby se planeta dostala do stejné polohy vůči Zemi). Kromě toho hraje důležitou úlohu i tvar dráhy planet: ty nejsou přesně kruhové, ale mírně eliptické, přičemž v jednom z ohnisek elipsy je Slunce. Jestliže je planeta v místě dráhy Slunci nejbližším, pak je v přísluní (latinsky perihéliu), v místě od Slunce nejvzdálenějším je v odsluní (aféliu). Právě tyto rozdíly ve vzdálenosti odsluní a přísluní působí, že při opozici jsou tělesa v různé vzájemné vzdálenosti, podle toho, ve kterém místě dráhy k opozici dochází. Vzájemná vzdálenost Marsu od Země se takto může měnit od maxima kolem sto miliónů kilometrů do minima kolem 55 miliónů kilometrů. Právě takovéto přiblížení obou těles označujeme za velkou opozici. Dochází k ní v rozmezí deseti až dvaceti let, naposledy se tak stalo v roce 1988, kdy byly obě planety vzdáleny 58,9 miliónu kilometrů. Ve středu bude vzájemná vzdálenost Marsu a Země 55 758 006 kilometrů. Minimální vzdálenost by mohla nastat, kdyby se Mars v přísluní sešel se Zemí přesně v jejím odsluní. Pak by vzdálenost obou těles mohla být ještě asi o 40 tisíc kilometrů menší. Při stokilometrové rychlosti by cesta na Mars trvala dvaašedesát let, jindy ještě skoro o třicet víc. Velké opozice Marsu byly vždy napjatě očekávány, protože dovolovaly podrobnější pozorování povrchu planety, pokládané za tajemnou. V současné době už existují daleko přesnější informace o Marsu z řady kosmických sond a další přijdou v dohledné době: nyní k Marsu letí evropská sonda Mars Express a další sonda NASA. Není bez zajímavosti, že už v roce 1988 byly na dvou kosmických sondách směřujících k Marsu umístěny i přístroje z tehdejšího Československa. Přes všechen pokrok kosmické techniky je letošní velká opozice Marsu vítanou příležitostí podívat se na rudou planetu, nesoucí jméno římského boha války, "hodně" z blízka. Tomu vycházejí vstříc lidové hvězdárny, jež jsou na takové pozorování dobře připraveny. (Autor je expert na kosmický výzkum)
Výborně,
Předchozí zprávy o naprosté výjimečnosti dnes pozorovatelného jevu jsou tedy poněkud nadnesené a moje úvaha o historické paměti je v tomto případě zcela mimo. Plyne z toho jasné poučení: důkladně ověřovat a zvažovat i ty články v tiskovinách, které přejímají vědecká data, a které jakkoli jsou pravdivé, rády zaútočí lehce barnumským způsobem na představivost člověka tím, "co tu ještě nebylo", případně bývá velmi vzácně.
|
