Vzhledem k tomu, že text Bonewitsova článku nesmí být překladem pozměněn (viz jeho úvodní odstavec), doplňuji ho několika poznámkami. Jejich účelem je nejen doplnění článku o několik dle mého názoru málo diskutovaných souvislostí a případně o odkazy na jiné prameny, které o některých záležitostech podrobněji informují, ale trochu i pokus o uvedení některých Bonewitsových tvrzení na pravou (?) míru. Uvítám, když nejen k právě diskutovanému textu, ale ke všem článkům na této stránce vyjádříte svůj názor. Vaše názory bych ráda (samozřejmě jen s vaším svolením) učinila součástí této stránky.

• Tak tedy - rovnou k názvu článku. Poněkud nemám ráda dělení na protiklady "pohanský - křesťanský". V případě zmiňovaného kalendáře by možná bylo příhodnější používat přídavné jméno "přírodní". Je konec konců založen na přírodních jevech a ne na jakýchkoli výročích a dalších vymyšleninách. A také nevím, proč "druidský", ačkoli očekávám, že dávní i současní druidové ho znali (-jí) a používali (-jí). Co třeba "Starý přírodní kalendář a jeho současné použití"?
• Ke stanovení dat "velkých svátků", tzv. čtvrtletních dnů: zdůrazňuji, že podstatou stanovení čtvrtletních dnů je nalezení dne v polovině období mezi slunovratem a rovnodenností. Jsou dva možné přístupy: buďto budeme hledat den vzdálený stejným počtem dní od nejbližšího slunovratu a rovnodennosti (tak ho nalezneme velmi snadno), nebo budeme hledat den, kdy azimut zapadajícího a vycházejícího Slunce je právě mezi azimuty příslušnými k slunovratům a rovnodennostem. Druhý přístup je podstatně složitější, a protože změna azimutů západu a východu Slunce není lineární, liší se poněkud takto určené datum od data stanoveného první metodou. Za dávných časů mohli používat obě metody, někde snad i obě najednou - například některé rytiny v New Grange by bylo možné interpretovat jako kalendářní údobí, počet dní, a jiné jako obzorový kalendář, který je základem druhé metody. Možná, že se vám zdá nepochopitelné, proč jsou čtvrtletní dny "velkými svátky" a také začátky ročních dob, když v současném oficiálním kalendáři začínají roční období dny slunovratů a rovnodenností. Zkuste sledovat přírodu. Zjistíte, že starý přístup mnohem lépe odráží skutečné přírodní poměry, že slunovraty a rovnodennosti jsou skutečně spíše vyvrcholením ročních dob než jejich začátkem.
• K etymologii Samainu jako "konce léta" viz článek od A. Kondratieva Samain - čas zániku a obnovy.
• Zajímavá je otázka, proč k porážkám Fomorů dochází právě na Samain, kdy síly zimy a tmy na Zemi (přirozeně na její severní polokouli) vítězí. Mohlo by to poukazovat na to, že na Druhé straně vítězí světlo, a tedy na té naší naopak tma.
• Vánoční stromečky jsou i podle mého názoru trochu pazvyk, osobně dávám přednost větvi. Zřejmě to není stará tradice (L. Souček uvádí její vznik v Německu v 17. století, ale kdo ví?) Myslím, že je jistý rozdíl mezi stromečkem poraženým při nutném prořezávání lesa a mezi stromečkem (i když mnohem dokonalejším) z komerčního velkochovu k vánočnímu použití.
• Spjatost jmelí se zimním slunovratem je známá a mnohokrát důkladně rozebíraná. Zkuste si přečíst Zlatou ratolest od sira Jamese Frazera nebo Bílou Bohyni od Roberta Gravese (to druhé se vám ale asi jen tak lehce nepodaří, protože dosud nevyšel její český překlad; poslední anglické vydání, které si můžete objednat, je z 50. let; na této stránce si můžete přečíst překlad tří kapitol z Bílé Bohyně, stěžejních pro otázky kolem posvátných stromů a jmelí). Pozor na častou chybu, kterou běžně nalézám v textech o jmelí a jeho významu: dubové jmelí není narozdíl od borového, topolového nebo jabloňového přes zimu zelené, ale opadává. A mimochodem, není pravda to, co píše Dr. Bauerová ve své jinak vynikající a jako vždy inspirativní knize Zapomenuté věky země Bójů (1998), totiž že "zvláštní je, že při moderním výzkumu jmelí se nepřišlo na žádnou z možných léčivých vlastností". Naopak, jmelí (Viscum, tedy jmelí nikoli dubové, správně nazývané ochmet čili Loranthus) obsahuje látky, které se v současnosti pokusně používají jako léky proti některým druhům rakoviny. Ovlivňují také krevní tlak.
• Jistý zmatek vnesl pan Isaac Bonewits do zmiňovaných mariánských svátků. Druhého února je svátek uvedení Páně do Chrámu, a je také svátek očisty svaté Panny Marie. (Třetího je pak svátek svatého Blažeje, Blaise.) Jedenáctého února je svátek Panny Marie Lurdské, protože na tento den připadá zjevení Panny Marie u jeskyně (mariánské svatyně) v Lurdech (Lourdes) v roce 1858. Lurdy nenesly jméno Fatimy, Mohamedovy dcery, a nebyly v islámském teritoriu. Zjevení z Fatimy v Portugalsku je však dalším zjevením Panny Marie vedle lurdského a nověji meždugorského v bývalé Jugoslávii.
• Princip Dne svišťů je následující: uvidíte-li v tento den stín sviště, zima zdaleka nekončí, v opačném případě už zima dlouho nepotrvá.
• No, a ti marxisti... Nevím, ale domnívám se, že tendence přebírat tradice je obecná a v podvědomí hluboce zakořeněná, a tak pravděpodobně budou archetypální události skutečného začátku léta na přelomu dubna a května radostně oslavovány ve všech kulturách severní polokoule, ať již bude oficiální vysvětlení tohoto počínání jakékoli. Dokud se bude náš roční cyklus alespoň částečně řídit podle skutečných přírodních jevů, máme snad ještě naději.

Petra Eleonora Neumanová