O rituálech keltského náboženství se nám zachovalo jen velmi málo informací. Můžeme se však leccos dohadovat. V základě můžeme rituály rozdělit do několika skupin. Jsou to především rituály prováděné při sezónních oslavách. Pak víme něco málo o přechodových rituálech (ty jsou spojené se změnami v životě člověka - často se jim říká také iniciační rituály, což však tuto skupinu plně nepopisuje, patří sem totiž i rituály spojené se smrtí). Známe ještě některé věštebné rituály, léčebné rituály, a jsou i náznaky existence rituálů, které se nedají zařadit ani do jedné z těchto skupin.

Sezónní rituály

Známe čtyři hlavní slavnosti keltského roku (nebudu je zde rozebírat, podívejte se případně na analysu kalendáře z Coligny, o kterém možná něco někdy napíši): Samhain (začátek roku, v současném kalendáři 1. listopad), Imbolc (1. nebo 2. únor), Beltane (1. květen), a Lughnasad (1. srpen). Je jisté, že součástí těchto slavností byly rituály, ale víme o nich jen velmi málo.

Samhain

Samhain je „keltským Novým rokem". Rituály, které byly prováděny v tento den (nebo tyto dny), měly pravděpodobně ochranný charakter, neboť bariéra mezi tímto a Jiným světem byla v tuto dobu tenká, a pravděpodobně také vzpomínaly na mrtvé. Slavnost je známa již z dávného keltského světa, kde se nazývala „trinoux Samonis" nebo „tritinoux Samonis" - v podstatě „tři noci léta". Nemyslelo se tím zřejmě, že jsou v létě, ale že jde o poslední tři noci léta.

Imbolc

O těchto rituálech nevíme skoro nic. Víme jen, že svátek se nazýval i Eumelc (v podstatě první dojení), takže pravděpodobně zahrnoval rituály, které měly něco společného s mlékem.

Beltane

O těchto rituálech se také moc neví. Slavnost měla co do činění s ohněm a vypadá to, že existovala už ve staré Galii (překlad jejího názvu zní „Belův oheň" - Belenos byl jedním z galských bohů spojovaných s Apollonem a byl pravděpodobně variantou „Syna Matky", tj. synem bohyně spodní říše, který je spjat s ohněm). Jedním z rituálů, o kterých víme, bylo provádění zvířat (především krav) mezi dvěma ohni. Byl to zřejmě očistný rituál. Pozůstatky keltských ohňových rituálů v některých částech Evropy stále existují - například hořící kola kutálená z kopce u jedné německé vesnice.

Lughnasad

Slavnost Lughnasad je ověřena jen v Irsku. Byla to pravděpodobně slavnost sklizně, a rituály se točily kolem sňatku bohyně Země s Lughem. Pravděpodobně při nich bylo hodně soutěží dovednosti a síly.

Přechodové rituály

Přechodové rituály tvoří velkou skupinu rituálů, o nichž víme málo, ale můžeme se o jejich existenci dohadovat: od rituálu udělení jména přes různé iniciační rituály až k dosažení dospělosti; do této kategorie spadají také královské inaugurační rituály i rituály spjaté se smrtí.

Udělení jména

Z různých zdrojů se dá hádat, že existoval rituál, v kterém bylo dítě přijato do komunity „lidí". Můžeme to vidět například v Mabinogionu, kde musí být Llewova matka donucena úskokem k tomu, aby mu dala jméno - až poté (a po třech dalších „iniciacích") se stává mužem. Na existenci tohoto rituálu však můžeme usuzovat i podle toho, že na keltských hřbitovech obvykle nenacházíme kojence a batolata - nejmladším jedincům je 3 - 4 roky, což přibližně odpovídá době, ve které začínají mluvit.

Další přechodové rituály v dětství

Z Mabinogionu můžeme odhadnout, že před uznáním dospělosti existovaly ještě další iniciační rituály. Známe náznaky těchto rituálů pro muže, ale pravděpodobně existovaly nějaké podobné i pro ženy. Těmito dalšími iniciacemi šlechticů (jako je Llew) jsou iniciace spjatá se zbraněmi (viz paralela v Cuchullinově dětství) a s manželstvím (i zde existuje paralela v báji o Cuchullinovi, když mu není dovoleno vzít si Emer, aniž projde zvláštním tréninkem, „iniciací", se slavnou Scathach - tato iniciace je především sexuální a je při ní počat jeho syn).

Přijímací rituály do spolku bojovníků

Náznaky těchto rituálů můžeme zahlédnout ve Finnově příběhu, kde je přijetí do Fianny podmíněno úspěšným splněním testu s mnoha ritualistickými prvky. Vzhledem k tomu, že podobné spolky bojovníků jako Fianna pravděpodobně existovaly i ve staré Galii (viz Gaesaté), existovaly i podobné přijímací rituály.

Královská iniciace

O královské iniciaci máme pravděpodobně nejvíce informací mezi všemi rituály keltského náboženství. Tento rituál se ovšem mění podle místa i doby. Inaugurační ceremonie v dávné Galii měla spočívat v tom, že byl budoucí král pozdvižen stoje na štítě. Královské rituály v Taře však vyžadovaly, aby budoucí král spal s bohyní svrchovanosti (podle Giralda Cambrensis, který tvrdí, že takový ceremoniál viděl v Connachtu, to znamenalo, že se král spojil s bílou kobylou, ta byla poražena, budoucí král se pak „vykoupal" v kádi, kam dali její maso a krev, které pak uvařili a přítomní lidé kobylu snědli) a splnil zkoušku vstoupením na Lia Fail. V království Dalriada královský ceremoniál mimo jiné pravděpodobně zahrnoval, aby budoucí král vložil nohu do „šlápoty".

Rituály smrti

Spolu s vlastním pochováním mrtvého těla (ať již uložením do země, spálením nebo jakýmkoli jiným způsobem) existovaly i další archeologicky doložené rituály, které jsou spjaty se smrtí. Skoro vždy zahrnovaly velkou hostinu v místě hřbitova, ze které stále můžeme objevit nejrůznější zvířecí kosti, a jejíž součástí byl kus masa a nádoba s nápojem pro mrtvého - nejčastěji pravděpodobně pivo nebo podobný nápoj, ale někdy i víno, zvláště pro ty bohatší. Do hrobu byly navíc vkládány další předměty, které ukazují na jistý rituální proces. Je to vidět zvláště v některých částech keltského osídlení v určitých dobách, kdy jsou například předměty vkládáné do hrobu záměrně zničeny (často se používá výraz „rituálně zabity").

Veštebné rituály

Věštebné rituály jsou další velkou skupinou známých keltských rituálů. Většinu z nich již nelze rekonstruovat, víme jen, že druidové předvídali budoucnost z letu ptáků a podobných věcí.

Obětní rituály

V historických pramenech je zmínka o tom, že druidové předvídali budoucnost z obětí. K tomuto účelu zabili zvíře (nebo v případě obzvláštní důležitosti i člověka), a předpovídali z jeho smrtelných křečí.

Býčí spánek („Tarb fess")

Irský Tarb fess („býčí spánek") je dalším známým věštebným rituálem, při němž se faith (vates) přejedl masem čerstvě zabitého býka (obvykle s žlutou kůží) a pak si ustlal k spánku na kůži z téhož býka. Během spánku pak měl věštecký sen.

Léčebné rituály

Známé léčebné rituály již byly zmíněny ve spojitosti s posvátnými prameny. Keltové zjevně vodě přisuzovali velké léčivé síly - a dokonce sílu znovuzrození. Příslušné náznaky vidíme v již citované pasáži z Cath Maige Tuired, právě tak jako v „kotlíku znovuzrození" (grálu Artušovské tradice) i v archeologických nálezech modelů částí lidského těla v prameništi Seiny. Rituály jako ponoření do „posvátné" vody nebo oběť modelu nemocné části těla byly zjevně léčebné (ačkoli Keltové prováděli chirurgické zákroky, dokonce i trepanaci lebky). Známe také „léčivé" zaříkávání, které prý použil Miach, syn Diana Cechta, aby vyléčil zraněnou paži Nuady, dé danaannského krále, které zní: „kloub ke kloubu, šlacha ke šlaše".

Magické rituály

Poslední celkou skupinou rituálů jsou ty, které nazývám „magické", protože pro ně neznám lepší název. Vaše návrhy na jejich výstižnější pojmenování jsou vítány.

Rituály sbírání rostlin

První typ rituálu z této skupiny uvádí Plinius starší ve své Historia Naturalis, kde se mimo jiné zmiňuje o léčivých rostlinách používaných druidy a o tom, jak jsou sbírány. Odtud pochází známá historka o jmelí, a odtud také pramení úvaha o tom, že druidové se oblékali do bílého (o čemž já sám silně pochybuji). Plinius popisuje, jak druid provlékne pravou ruku levým rukávem svého šatu a uřízne zlatým srpem jmelí, které zachytí do bílé látky. Popisuje také rituály sběru některých dalších rostlin, které například zahrnují skákání na jedné noze proti směru hodinových ručiček kolem sbírané rostliny.

Požehnání a prokletí

Do této skupiny patří také rituály požehnání a prokletí, jimiž se vzývá bůh, aby něco udělal někomu dalšímu. Žehnání a kletby byly obvykle vyrývány do trvanlivého materiálu (například na olověné desky), který se někde uložil. Jsou na nich občas dost pěkné kletby.

Další rituály

Do této skupiny spadají rituály, které nejde dost dobře zařadit do některé z předchozích skupin.

Snímání střechy chrámu

Známe každoroční rituál druidek z jednoho francouzského ostrova, při němž během jediného dne snímaly střechu z celého svého chrámu a ihned pokládaly střechu novou. Pokud některá druidka upustila kus přenášené střešní krytiny, ostatní dotyčnou roztrhaly na kusy. Zdá se, že každá druidka se snažila způsobit, aby jiná (nebo ta, která byla předem vybrána) kus střechy upustila.

Obětování

Na mnoha posvátných místech víme o ukládání předmětů, které můžeme nazvat „rituálními poklady". Při jejich ukládání byly jistě prováděny určité rituály, které někdy zahrnovaly i záměrné ničení obětovaných předmětů.

Lidské oběti a trojitá smrt

Nakonec jsem se dostal k lidským obětem, které (jak jsme již viděli u rituálu snímání střechy chrámu, který asi takovou oběť zahrnoval) měly zajisté ritualistické prvky. O rituálech spjatých s lidskými obětmi toho moc nevíme, ale známe alespoň jeden rituál, který lze rekonstruovat: takzvanou „trojitou smrt". Znamená to, že oběť umírá najednou ze tří příčin. Archeologickým dokladem je případ Lindowského muže, nalezeného v rašeliništi Lindow Moss v Británii, který byl takto zabit. Pokud lze průběh rituálu rekonstruovat, byl Lindowský muž udeřen do hlavy (pravděpodobně sekerou), ale ne tak silně, aby ihned zemřel. Poté byl škrcen smyčkou, ale tak, aby ani to nezpůsobilo okamžitou smrt. Po těchto dvou „zabitích" byl prevděpodobně tváří dolů a v bezvědomí vhozen do bažiny, takže se také utopil. Zemřel tedy „trojitou smrtí". Podobný způsob smrti ze třech současných důvodů se traduje například o Merlinovi a o jihoskotském „moudrém muži", bardovi nebo druidovi Lailokenovi, který prý spadl z útesu na kůl v řece, takže zemřel pádem, kůlem a utopením. Tato spojitost vedla některé badatele k předpokladu, že v případě Lindowského muže jsme nalezli „druidského prince". Je pozoruhodné, že trojitá smrt může být pokládána za smrt ve všech „říších", uvedených výše. Horní říši (obloha, vzduch) odpovídá pád Lailokena a uškrcení Lindowského muže, střední říši (země) odpovídá kůl na který Lailoken dopadne a úder sekerou u Lindowského muže, a spojení se spodní říší (voda) je zcela zjevné.

Lov hlav

Tato zvyklost je mnohokrát dokládána ve zprávách dávných historiků, v irských bájích i v archeologických nálezech. Jistě měla rituální význam.